Po vylodění v Normandii se děly věci, o kterých se pro jistotu moc nemluvilo. Přeci jen měli všichni americké vojáky za hrdiny, kteří osvobodili Evropu. O tom, že vojáci znásilňovali ženy, drancovali a útočili na lidi, se opravdu mlčelo velmi dlouho. Nejvíce škod napáchali v přístavech Le Havre, Cherbourg i dalších, kde vojáci čekali po skončení bojů.
The heroism of World War II can’t obscure the sexual violence and racism that were part of the Allies’ war
Období po 2. světové válce
Američtí vojáci trávili ještě dlouho dobu po skončení války v Evropě. Při čekání na repatriaci do Ameriky si krátili čas někdy až nevhodnými způsoby. Mluví se dokonce i o lupičích v uniformě. Ti přepadávali lidi na ulicích nebo na ně útočili a vykrádali jim domy. Velmi často vojáci zavinili i dopravní nehody, pod vlivem alkoholu.
Romantizací druhé světové války jsme opomněli čelit temnějšímu podbřišku americké vojenské angažovanosti, které udržovalo rasovou nerovnost a militantní formu misogynie, přičemž obě byly silně násilné. Racializace znásilnění měla důsledky pro černé vojáky, kteří jsou často vyloučeni z populárních reprezentací „největší generace“. Ale také to znamenalo, že mnoho žen, které zažily násilí rukou vojáků, zůstaly nepoznány a nedostaly kompenzaci. Sexuální násilí bylo během války válečným bodem konfliktů mezi Spojenými státy a jejich spojenci a na amerických základnách po celém světě dnes zůstává problémem na místech, jako je Okinawa. Znásilnění není doplňkem války, ale je vlastní válce.
Znásilňování žen
Od června 1944 do téhož měsíce 1955, bylo nahlášeno 181 případů znásilnění. Číslo by možná bylo i větší, ale mnoho žen znásilnění ani nenahlásilo. Za znásilnění bylo 49 vojáků odsouzeno k smrti. Někteří z nich skončili dokonce na šibenici. Větší část pachatelů, ale nebyla nikdy dopadena a tudíž nebyla ani řádně potrestána.
Francie země požitkářů
Mluvilo se také o tom, že Francie byla považována za senzační nevěstinec obydlený 40 miliony požitkářů, neboli hédonistů. Ti tráví svůj čas pitím, jídlem a rozkoší. Tato představa se vojákům velice zamlouvala. Veřejné domy, které vojákům nabízely své služby, byly často přeplněné a na lehké ženy se doslova stály fronty.
Vojenský nevěstinec
Generálmajor Charles H. Gerhardt, velitel americké pěší divize, dokonce v září roku 1944, otevřel poblíž městečka Saint–Renan vojenský nevěstinec. Ten byl ale pro velký zájem a nezvladatelný nápor po pěti hodinách provozu uzavřen.
Užívali si jako na dovolené, i když to opravdu svým neurvalým chováním občas přeháněli. Dělali věci o kterých se raději nemluvilo, protože by to pokazilo mínění o tom, že jsou hrdinové, kteří osvobodili Evropu.
Zdroj?
Ne, to není ruská propaganda, ale názor za Velkou louží
June 6, 2019