Opakování je matka moudrosti, proto dnes, kdy víc než dříve, je třeba osvěžit paměť a mladším vysvětlit, jaký význam má název webu, který není náhodný. V roce 1850 napsal Frédéric Bastiat - obdivovatel Adama Smithe – několik měsíců před svou smrtí úžasnou esej v cyklu ekonomická sofismata "Co je a co není vidět", která následně byla dávána na ekonomických školách příkladem nejen ekonomické manipulace s veřejností.
Co je a co není vidět (Rozbité okno)
Frédéric Bastiat
Malý uličník rozbil okno. Dejme tomu, že je třeba vydat 6 franků, aby se napravila škoda. Pokud by někdo chtěl říci, že tato nehoda poskytne sklenářskému průmyslu v rozsahu hodnoty šesti franků podporu, tak má můj souhlas. Nemám nižádnou námitku a uznávám, že se usuzuje správně. Přijde sklenář, vykoná svoji práci, dostane 6 franků, bude si mnout ruce a v duchu bude blahořečit onomu enfant terrible. To je to, co je vidět.
Jestliže však – jak se velmi často stává – cestou dedukce dospějete k závěru, že je dobré rozbíjet okna, že se tím napomáhá oběhu peněz, že z toho rezultuje podpora průmyslu obecně, pak je mojí povinností zvolat: Zadržte! Vaše teorie uvízla na tom, co je vidět, a nebere v úvahu to, co vidět není!
Zde není vidět to, že náš občan — protože utratil 6 franků za jednu věc – nemůže již vydat tuto sumu na jinou věc; není vidět, že kdyby nemusel dát spravit okno, dal by si spravit např. sešlapané střevíce, nebo by si přikoupil další knihu do své knihovny. Byl by zkrátka upotřebil těch 6 franků na něco jiného, což ovšem již nemůže učinit.
Jestliže provedeme generalizaci, plyne z toho tento neočekávaný závěr: „Společnost ztrácí hodnotu zbytečně zničených předmětů“, jakož i následující aforismus, při kterém ochranářům vstávají hrůzou vlasy na hlavě: „Rozbíjení, ničení a rozhazování není stimulací celkové zaměstnanosti.“
Lze jej vyjádřit také stručněji: „Destrukce nepřináší zisk“
Chápete tu hloubku úžasné eseje?
Blíží se volby. Babiš se Schillerovou a Maláčovou rozhazují plnými hrstmi peníze, které nejsou jejich a mnozí lidé tleskají. A to je ono, co vidět je. Avšak to, co vidět není, je šílený dluh, který zůstává a budeme muset zaplatit. Vždy po oslavě přichází kocovina a vystřízlivění. Trest za víru v dluh je pak popsán ekonomicky slovem inflace. Vše se zdražuje víc, než střední a chudá třída unese. Nastává rozčarování a zlost.
Blíží se volby. Máte ještě čas se zamyslet, kdo na nás hází dluh a kdo ne. A Babiš s jeho sloganem "dluhem k prosperitě" potěší exekutory a ty, co nám půjčují. Ale český občan to věru není.
Jeho hrob leží v kostele San Luigi dei Francesi v Římě, který tam mnoho lidí hledá. Na hrobě je tento nápis:
ZDE LEŽÍ
FREDERIC BASTIAT
zástupce lidu v parlamentu
dopisovatel Francouzského Institutu
narozen v Bayonne 1801
zemřel v Římě 24. prosince 1850
Parlament postrádá svého člena
tak osvíceného a zásadového,
politická ekonomie vynikajícího interpreta
svých nejčistších doktrín a harmonie svých zákonů.
Jeho rodina se těžce vzpamatovává z tak bolestného odloučení
na paměť jeho křesťanské smrti
in pace