Nikdy bych nekopala do mrtvoly, kdybych neměla ten silný pocit, že do nás z ráje či pekla kope bez ustání tak, jako to dělal, když ještě žil. Byl to on, kdo rozdělil národ na lepší lidi, co se sešikovali pod jeho prapor „pravdy a lásky“ a na ty druhé, kterým posměšně říkal „Čecháčci“.
Vůbec nechápu, proč zrovna z něho se dělá zbožňovaná ikona morálky a lidskosti. Muž nevěrný své ženě, přičemž svou zradu nijak před Olgou netajil, prezident schvalující nejednu válku. V té jugoslávské se postavil na stranu muslimských Albánců a nechal bombardovat naše bratry Slovany, křesťany v Srbsku. Nazval to dokonce „humanitárním bombardováním“ a je fakt sranda, že kavárenští tento výrok svého Vaška začali popírat až po jeho smrti. Celou citaci i souvislosti najdete ZDE.
Havlova prezidentská éra postihla Československo v předinternetové době, což bylo jeho štěstí. A tak nikdo a nic nenarušilo jednotu zbožšťování prezidenta, který toho mnohem víc udělal pro západ, pro USA, než pro svůj národ. Krmili nás a vlastně pořád krmí pohádkami, jak se Havlovi klaněl celý svět. Přitom ho obdivovali jen jemu podobní, levicoví intelektuálové v americké politice. Nic víc. Jiné informace než ty, kterými nás krmili, jsme zkrátka neměli. A mám dojem, že mnozí jsou pořád líní si je vyhledat.
Úplně na rovinu. Celému světu byl a je lhostejný. Je to jen náš boj, Češi versus Čecháčci, tedy patrioti versus levicová uřvaná sebranka.
Druhá věc je, že to byla doba čerstvě postkomunistická a lidem stačilo ke štěstí, že z novin a televize zmizela kostrbatá nomenklaturní mluva coby hlas strany a lidu. Přitom většinou ti samí novináři jen změnili scénář a podobně nesoudně opěvovali Havla.
Tak vznikl kult Václava Havla, který si nezadá s tím Stalinovým.
Kavárenští ztrácí důvěryhodnost, a tak tlačí o to víc na pilu. Připravili se sami o zbytky důstojnosti, když nám několikrát za rok naservírují Havla k výročí jeho svatby, smrti, narození. A také výročí zvolení prezidentem a ještě výročí druhé svatby, potom den, kdy zemřela jeho žena…
Jak moc zapáchající žumpa tahleta česká žurnalistika je, krásně ukázali, když o Zemanových narozeninách před pár dny nikde prakticky nepadla ani zmínka. Zato se prezidenta včera ptali na Havlovy narozeniny. To nevymyslíte.
https://jitkamoody.com/wp-content/uploads/2020/07/MqqeE6i6fZjwF9Mf.mp4
Že v New Yorku odhalili Havlovi bustu, mimochodně fakt Havlovi ani trochu nelichotí, tak z tohohle málem udělali živý vstup. A ticho po pěšině, že Zeman daroval 2 500 000 korun dětem v Klokánku.
Když už jsem u elit versus prezident, tak to se fakt musím pobaveně ušklíbnout pokaždé, když dětinsky trucovitě někde vyvěšují červené trencle. Dokonce i v Himalájích. Božínku. Jistě, Zeman jim spálil oblíbenou hračku a oni se s tím nedokáží smířit, dokonce si je pozval, ať to sledují a nazval je pitomci. No a pitomci ze sebe dělají ještě větší pitomce, když jsou schopní si spoďáry připnout i na klopu.
A to za ty hloupé, nevzdělané a nespokojené mají nás.
Víte, nejsem fanda současného prezidenta, i když na něm dokážu vidět pozitivní stránky. Podobné jsem to měla s Havlem.
Ale fakt už nemůžu ani vystát, jak nám to jeho idiotské srdíčko a „Pravdu a lásku“ cpete pod nos. Lavička Václava Havla pomalu za milión a přejmenování celého letiště po něm bez toho, abyste se někoho zeptali, zda to tak chtějí. Zatraceně, vám není a nebylo stydno uzákonit, že se Venca Flaška zasloužil o stát. Dokonce byly pokusy nechat ho prohlásit za svatého.
Abych to shrnula. Všem, co jeho kult budují a udržují, zbožšťují ho a obyčejného muže s chybami i zlozvyky vyretušovali do nadpozemského a nerealistického obrazu, chci vzkázat, bylo toho dost. Tím jen vzbuzujete v lidech větší odpor. A vztek. Neuvidí, nebudou chtít vidět, že možná měl i nějaké dobré stránky a třeba by pořád ve svém odkazu mohl přinést něco pozitivního i dalším generacím.
Do té doby pro mne bude vždycky jen Čecháček Havel.