Kdybyste šli přes zoologickou zahradu, tak podobnost je čistě náhodná. Hýkající oslíci přišli z Ruska od Nikolaje Nosova, ale ve skutečnosti to řešil už Periklés 500 př. n. l..
Periklés (řecky Περικλῆς; 500 př. n. l. – 429 př. n. l.) byl starověký řecký athénský demokratický státník a politik.
Už ve starých Aténách kolem roku 500př. n. l. věděli, že mladí jsou nezkušení a mohou být nebezpeční při rozhodování, proto nemohli kandidovat na žádné veřejné funkce. Dnes je ale trend přesně opačný, máme poslouchat mladé a nezkušené, ideálně děti ve školách, protože prý už vědí víc, než starší a zkušení.
Ve starých Athénách vznikla demokracie a toto byly jejich hodnoty.
Ženy nesměly hlasovat a samozřejmě nemohly být voleny do žádných funkcí. Mohly jen přihlížet a poslouchat. Ne vše z historie známe, takže kde bylo jejich místo nevíme. Ale proč asi je dnes už jasné a vidíme to: arogance, povýšenost, nevzdělanost. A ve finále často protekce jako pozitivní diskriminace.
A vůdkyně Šebelová, dojička dotací jednička, která stále provokuje, uráží, ale věcnost nula:
Trocha historie a jakoby se nic nezměnilo.
Perikleovo politické postavení v Athénách bylo dlouho pevné, dokázal řídit stát směrem,
který pokládal za správný. Situace se poněkud změnila koncem 30. let, kdy se r. 433 př. n. l. vrátil z
vyhnanství Thúkýdidés, syn Melésiův, a kdy se začínaly vyostřovat vztahy se Spartou.
Protiperikleovská opozice sílila, avšak neměla dost odvahy na to, aby vznesla žalobu přímo na
něho. Proto se snažili oslabit jeho pozice útoky proti jeho přátelům - jak píše Plútarchos,
Feidiás byl Perikleovým přítelem, a proto „chtěli na jeho osobě vyzkoušet lid, jak by se asi
stavěl k případné žalobě Periklea“. Feidiás byl obviněn ze zpronevěry zlata při tvorbě sochy
Athény Parthenos, avšak ta nebyla prokázána, neboť zlato bylo možno ze sochy sejmout a
převážit, dále byl obviněn z bezbožnosti, protože na štítě sochy Athény Parthenos ve scéně
amazonomachie znázornil sám sebe jako Daidala v řemeslnické zástěře a Periklea jako
Thésea, což bylo chápáno jako rouhání.
Podle Plútarcha byl Feidiás uvržen do vězení, kde onemocněl a zemřel, případně byl otráven.
Útoky směřovaly i proti jiným Perikleovým přátelům - proti Anaxagorovi, jenž byl obviněn
na základě Diopeithova (vykladač věštných znamení) usnesení o bezbožnosti, z té byla
obviněna i Aspasie. Anaxagoras se zachránil útěkem do Lampsaku, v případě Aspasie se
„Perikleovi podařilo dosáhnout osvobozujícího rozsudku, ale musel za ni před soudem prolít
mnoho slz a snažně se soudců doprošovat“(Plútarchos)
Ale vraťme se do dnešní doby: když chcete nakopnout vzdělaného JUDr. Jindřicha Rajchla, odkráglujete mu děti, napadnete manželku, jeho přátele, a vymyslíte si cokoliv, aby se ta vymyšlená špína šířila dál. A naposledy Natálka Vachatová, kdy ji amorální hnůj protáhl kanálama. I zveřejněním adresy, kde bydlí se třemi dětmi.
A jak dopadl výlet oslíků do civilizace? Neználek, díky kouzelné hůlce, omylem promění několik pidižvíků (obyvatel Slunečního města) v osly. Když chtěl chybu napravit, nerozeznal oslíky a skutečné osly proměnil v človíčky. Tito proměnění oslové jsou v knize označováni jako „větroplachové“. Chovali se pak jako Piráti, jako Šebelová, jako další pošuci z parlamentu. Neználek se následně snaží napravit svou chybu a vrátit osly zpět do původní podoby, což se mu nakonec podaří.
Tento motiv slouží v příběhu jako zápletka, která Neználka (a dnes by měla voliče) učit zodpovědnosti za své činy.
Kéž by to nebylo jen v dětstké knížce z Ruska, a podařilo se nám nahnat ony osly zpět do ohrady, a vrátit slušné lidi do vedení státu.
V pohádkách vítězí dobro a je potrestáno zlo. Vítězí hodný člověk a spravedlnost a lump je potrestán. Podaří se to i nám v zájmu naší země?
