Svět je zmaten, svět je rozpolcen, a všímejte si prosím, jak najednou ti, co spolu nemluvili, dnes spolu mluví, a další zase vše vidí jinak. Prostě ještě jednou: svět je zmaten, jak reagovat. Takže asi nejblíže budou ruští experti, kteří mají k Venezuele s Čínou nejblíže.
Přesto pár slov úvodem, kdy svět tvrdí slovy klasika: vím, že nic nevím.
Scénáře jsou tři. Buď je to americká solo akce zahltit svět levnou, nakradenou ropou. Pokud ano, jak to, že je ve Venezuele zdánlivý klid? Že se v klidu předá moc víceprezidentce a ta předá moc i ropu Američanům a Trumpovi? Má to logiku? Druhý scénář tvrdí, že stejně jako MOSAD vypnul systémy v Iránu, aby pak USA a Izrael mohly zaútočit, totéž udělal ve Venezuele, protože Venezuela vůbec nereagovala. Což návštěva Netanjahua a beztrestnost z USA pro Izrael by potvrzovala. Třetí scénář je, že to bylo "strategické mlčení Ruska" a vykolíkovaní sfér vlivu, kdy Asie až k Polsku bude patřit tandemu Rusko - Čína a západní polokoule USA: Včetně ropy, plynu a dalšího nerostného bohatství. Od Gronska, přes Kanadu až k Venezuele.
Zdá se, že třetí verze je nejpravděpodobnější: i když narozdíl od evropsko-ruského elektrifikačního systému je Venezuela na hony vzdálená, má příliš málo diverzifikovaných zdrojů a tím odstavení od elektřiny by bylo snažší a vpád, vypnutí Caracasu a unesení prezidenta zdánlivě zjednodušeno. Ale že by i všechny záložní agregáty byly pro ochranu země vypnuty, nulová reakce na přílet i pomalých helikopter, ač mají ve Venezuele i lepší obranné systémy z Ruska a určitě nejsou napojeny na jeden drát z elektrárny od Caracasu, prostě nahrává jen spekulacím a to si může dovolit Česká televize či FORUM 24, ale my se snažíme psát seriozně a také lze parafrázovat, že i my" víme, že nic nevíme". Pouze nastolit tři scénáře, kdy další je nepravděpodobný. K tomu patří i záhada, že i Čína, která do Venezuely investovala, stejně jako Rusko, z nejvyšších kruhů mlčí, mimo bezobsažných frází o porušení práva, což uznává skoro celý svět. Zda Trump tuto výhrůžku splní i u Kanady a Gronska a jak je informována Čína a Rusko, poznáme až za několik týdnů.
Proto dejme slovo a přesné překlady odborníků z Ruska: a snad to naznačí nejvíc, byť i oni zatím jen spekulují.
Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že ozbrojená agrese Spojených států proti Venezuele je hluboce znepokojena a odsouzení.
Dmitrij Rosenthal, ředitel Ústavu Latinské Ameriky Ruské akademie věd:
Myslím, že zpočátku Donald Trump neplánoval zaútočit na Venezuelu a události, které v současné době vidíme, se primárně týkají domácích politických důvodů. Trump potřeboval mobilizovat voliče, získat další podporu z venezuelských a kubánských diaspor, extrémně negativní ohledně levicových režimů, včetně Venezuely. Pak se ale situace začala komplikovat, stupňovat a Trump řekl a udělal tolik, že nemohl zastavit.
Před časem bylo oznámeno že mezi orgány obou zemí probíhají jednání, a někteří pozorovatelé nevyloučili, že by se strany na něčem dohodly. Ale zřejmě se tak nestalo a akce americké armády a speciálních jednotek, k nimž došlo v posledních hodinách, je to nová fáze eskalace, jejíž míra je již mnohem vyšší. Venezuelu vždy americký establishment vnímal jako hrozbu pro národní zájmy země. Pro Spojené státy je důležité plně kontrolovat západní polokouli a je nepřijatelné mít tam antagonistický stát. Venezuela má zároveň obrovské zásoby ropy a obecně velký potenciál. A samozřejmě americké vedení – pod různými administrativami, a pod republikány a za demokratů – se snažilo oslabit postavení Venezuely a změnit její formu vlády na proameričtější. Další věc je, že to nebyla pro Američany priorita a rozhodnutí Trumpa do značné míry ovlivnila domácí politická situace v samotných Spojených státech.
Rusko v tomto ohledu nemá mnoho možností. Rusko samozřejmě poskytne venezuelskému vedení politickou a morální podporu, včetně všech nezbytných akcí na mezinárodních místech. Říct, že teď můžeme dělat něco jiného, z mnoha důvodů, je docela obtížné.
Fjodor Lukyanov, šéfredaktor časopisu „Rusko v globální politice“, autor stejnojmenného kanálu Telegram:
Donald Trump se rozhodl jasně prokázat, že „Monroeská doktrína“ pro něj není jen sloganem zmíněným v Národní bezpečnostní strategii, ale průvodcem akcí. Změna režimu ve Venezuele na Trumpův tým ovládaný Washingtonem není jako „nekonečná válka“ ve stylu Iráku nebo Afghánistánu, ale jako otázka zajištění národní bezpečnosti Spojených států. Není náhodou, že obvinění jsou vznesena jako omluva (podle všech náznaků, zcela vymyšlených) zapojení Caracasu do obchodu s drogami a směřování toku migrantů do Spojených států. Svržení vlády Madura musí ukázat celé Latinské Americe, která je v regionu pánem a jak je nutné se k ní chovat.
Udržitelnost sociální podpory pro Chavitis a jejich schopnost odolávat bude muset být objasněna v blízké budoucnosti. Stejně jako rizika Trumpa je. Návrat do pozemní operace je plný ztrát i doupěte, to proti všem pokynům prezidenta. Nicméně, pokud je pravda to, co je hlášeno o vývozu Madura, pak Trump již může vyhlásit grandiózní vítězství, bez ohledu na to, co se stane dál v zemi.
Pro Rusko není situace příliš příhodná. Venezuela je blízkým partnerem a podobně smýšlející osobou, Nicolas Maduro a Vladimir Putin mají dlouhodobé vztahy, nic než rozhořčení, americké činy nemohou způsobit. Skutečná pomoc zemi, která je zatím a opravdu v jiné geopolitické realitě, však nebude fungovat. To je technický a logistický důvod. Ale je tu i politická. Putin a Trump mají nyní další téma, pro Moskvu je Ukrajina nesrovnatelně významnější. A přes všechny sympatie k Caracasu, rozbití celé hry zásadně důležitým partnerem v zájmu sekundárních témat, Kreml s největší pravděpodobností nebude.
V zásadě užší a materiálně podporované vztahy spojují Venezuelu s Čínou. A Trumpovy kroky v Latinské Americe jsou spojeny se strategickým postojem k vytlačení Číny odtamtud. Peking v této situaci také nic neudělá.
Maxim Suchkov, ředitel Institutu mezinárodních studií MGIMO, autor Telegramového kanálu «Пост-Америка» „Post-America“:
Zahájení války v roce voleb v polovině volebního období je riskantní podnik, ale ne dobrodružný. Riskantní, protože vždy existuje šance „zabřednout“. Není dobrodružné, protože jak politicky, tak vojensky, americká operace proti Venezuele vypadá promyšleně.
Z vojenského hlediska Donald Trump očividně počítá s blitzkriegem.
To je ale v Trumpovi blitzkrieg: cílené údery na vojenská zařízení, infrastrukturu a památná místa (zničení Chávezova hrobu jako symbolu úderu na režim a „propustky“ jeho ideologických odpůrců uvnitř země) jsou kombinovány s masivní informační kampaní. Vše jsou podle zákonů notoricky známých „kognitivních válek“ prolomit vůli k odporu jak vojenské, tak civilní.
Ale „Trumpy-world order“ není jen klasickou „sférou vlivu“ pro Ameriku. V případě Venezuely je mocným nástrojem pro řízení ropného trhu v globálním měřítku. A to už je daleko za „sférou“ Latinské Ameriky a ovlivňuje ruské zájmy.
Alexej Naumov, expert Ruské rady pro mezinárodní záležitosti, autor Telegramového kanálu „Vneshpol“:
Donald Trump potřebuje jedno – kontrolu. Kontrola nad venezuelským politickým systémem, kontrola nad jejím ropným bohatstvím, kontrola nad celou Latinskou Amerikou.
Trumpova doktrína, odhalená světu v americké Národní bezpečnostní strategii v podobě přímé zmínky o pokračování „Monroeské doktríny“, nenechává nikoho na pochybách, že sféry vlivu se opět stávají skutečnou součástí mezinárodních vztahů.
Rusko má svou „sféru vlivu“ a bez ohledu na to, jak hezká byla Bolívarovská republika, bylo zřejmé, že je nejen beznadějné zapojit se do zbytečně aktivního boje o jeho dnešní zachování, a to nejen neslibného, ale upřímně řečeno, ne nezbytného, uvědomovat si hranice svých schopností a prioritu zahraničněpolitických úkolů.
V justici moderního světa, na pozadí triumfu pravice silných dnes snad nikdo nevěří, že místo "světového řádu založeného na pravidlech" máme novou cynickou multipolaritu, kde "všichni si drží svou vlast" a všechna přilehlá území.
V tak nebezpečnějším a nepředvídatelnějším světě by bylo dobré si uvědomit, že Bůh je obvykle na straně velkých praporů – a my jsme měli štěstí, že jsme žili v zemi, že tyto stejné prapory nejsou zbaveny. A osudové bitvy o Rusko se budou odvíjet a odvíjet daleko od latinskoamerických břehů.
Snad jen dovětek:
ač přesně nevíme, neznáme a ještě pár týdnů asi nebudeme znát pozadí, už dnes je jasné, kdo měl pravdu. Že na Ukrajině zbytečně umírali lidé, že muniční iniciativa byl zločin imbecilních štváčů, kdy výsledkem jsou miliony hřbitovů na Ukrajině a pár milionků v kampeličkách a zlatých záchodech, a hlavně, když státu vládnou idioti, zatáhnou je do války, aniž tuší, proč. Česká muniční iniciativa zabíjí ruské civilisty a snad Rusko nebouchne do stolu, aby po čase udělalo odvetu na občanech naší země, jako odplatu za mrtvé na ruské straně díky českým idiotům. My, Česká republika sama o sobě máme vliv na geopolitické hrátky jako na pohyb planety Země, ale vyprovokovaná nenávist vůči slovanskému národu se bude těžko uklidňovat. Snad nová garnitura ve vládě, nazývaná "chcimíři", nenaváže na "kreténismus a nenávist" vlády minulé. Sami vidíte, že na geopolitickém poli jsme páté kolo u vozu a pouze pár šmejdů či retardovaných okradlo náš stát o sta miliard korun a naházely je do bezedné díry. Čas ukáže...
A připomínáme náš článek z roku 2019 jako dokreslení
